Historie Okrašlovacího spolku

Období prvé

1913

Před další “Stromkovou slavností” se podařilo spolku prosadit v městské radě oplocení sochy Sv. Šebestiána a výsadbu dalších stromků kolem radnice. Při již šesté slavnosti vysázely děti další akáty na “Álejce”. O rok později byly zasazeny lípy v ul. A. Dvořáka, před domem čp.94 (bývalá první městská nemocnice).

1914

I když byla činnost Okrašlovacího spolku bohatá a velmi záslužná, veškerou činnost zastavila 1. světová válka, kdy se konala valná hromada, při které bylo zvoleno představenstvo: předseda H. Ryba, místopředseda J. Kropáček, jednatel Fr. Říha, členové výboru L. Bondy, P. Dušek, Fr. Frič, M. Lion. ? Smrčka, V. Taks. 16. dubna téhož roku proběhla již desátá “Stromková slavnost”. Tu místní obecné a městské školy uspořádaly v Hostomické ulici. Každá třída zasadila svůj stromek, tedy celkem 20 akátů, jež daroval Okrašlovací spolek. Ten se též postaral o vykopání jam, navezení země a výdaje zaplatil. Žáci přednesli obsahově přiměřené básně a zazpívali vhodné písně. Ke shromážděnému občanstvu promluvil ředitel chlapeckých škol Fr. Frič a zdůraznil účel a význam už 10. “Stromkové slavnosti” “Nabádám stromoví pěstovati, sázeti, ošetřovati a ochraňovati, líčil, že jen drsné, tvrdé, bezcitné srdce a ruka zlá, zločinná může stromu ublížiti, větve ulámati a strom i dokonce zničiti. Taktéž i trhání květů, květin a rostlin vůbec je zvyk nepěkný, hrubý, prozrazující duši neušlechtilou.” Doporučil také obyvatelům Hostomické ulice, aby právě vysazené stromky ošetřovali a také nabádal “prázdná místa v zahradách, na dvorech, při zdech a plotech. ovocnými stromy vysazovati a za okny květiny pěstovati.”

Před další “Stromkovou slavnastí” se podařilo spolku prosadit v městské radě oplocení sochy Sv. Šebestiána a výsadbu dalších stromků kolem radnice. Při již šesté slavnosti vysázely děti další akáty na “álejce”. O rok později byly zasazeny lípy v ul. A. Dvořáka, před domem čp.94 (bývalá první městská nemocnice). I když byla činnost Okrašlovacího spolku do r. 1914 bohatá a velmi záslužná, veškerou činnost zastavila 1 světová válka. - se konala poslední valná hromada, při které bylo zvoleno představenstvo: předseda H. Ryba, místopředseda J. Kropáček, jednatel Fr. Říha, členové výboru L. Bondy, P. Dušek, Fr. Frič, M. Lion. ? Smrčka, V. Taks. 16. dubna téhož roku proběhla již desátá “Stromková slavnost”. Tu místní obecné a městské školy uspořádaly v Hostomické ulici. Každá třída zasadila svůj stromek, tedy celkem 20 akátů, jež daroval Okrašlovací spolek. Ten se též postaral o vykopání jam , navezení země a výdaje zaplatil. Žáci přednesli obsahově přiměřené básně a zazpívali vhodné písně. Ke shromážděnému občanstvu promluvil ředitel chlapeckých škol Fr. Frič a zdůraznil účel a význam už 10. “Stromkové slavnosti” “Nabádám stromoví pěstovati, sázeti, ošetřovati a ochraňovati, líčil, že jen drsné, tvrdé, bezcitné srdce a ruka zlá, zločinná může stromu ublížiti, větve ulámati a strom i dokonce zničiti. Taktéž i trhání květů, květin a rostlin vůbec je zvyk nepěkný, hrubý, prozrazující duši neušlechtilou.”Doporučil také obyvatelům Hostomické ulice, aby právě vysazené stromky ošetřovali a také nabádal “prázdná místa v zahradách, na dvorech, při zdech a plotech. ovocnými stromy vysazovati a za okny květiny pěstovati.”

(Okresní muzejní spolek byl založen 3. března 1912 a byl veden až do r. 1918. Pak spolek zanikl, ale o předměty a sbírky pro muzeum se staral ředitel Fára. V rámci Okrašlovacího spolku, poté co mu r. 1932 poskytla městská rada pro muzeum místnost v Blajerově domě, Okrašlovací spolek se nadále zavázal držet tyto sbírky prostřednictvím pana Fáry ve svém opatrovnictví.)

Období druhé

Prvním předsedou byl zvolen Josef Tesař. Zakládající členové byly František Heinz, Josef Tesař, Včelařský spolek, František Frič, Marie Fričová, Růžena Fričová, Ing. Rudolf Frič, Jan Frič, F. Frič, Ol.Frič, Bohumil Frič, Jožka Beránek (Rošnová), Marie Beránková (Rošnová). Do konce roku 1931 stačil ještě spolek zakoupit a osadit 68 stromů, které nahradily staré a nebo seschlé stromy na několika místech v Dobříši. Dopomohl k tomu také obnos vkladní knížky, patřící prvnímu spolku, jehož základní obnos se brzo navýšil díky darům nových členů. Spolek se stačil rozrůst na 196 členů a svého vrcholu před válkou dosáhl v r. 1938, kdy v něm bylo vedeno 227 činných členů. V jarním období r. 1932 byly objednány a vysazeny další 3 lípy, 7 hlohů (keřů) a 19 pestrých javorů. V tomtéž období ,na finanční náklady p.t. ředitelstva Občanské záložny, byly nově osázeny, osety a oploceny městské zahrady na Komenského. náměstí Dne 4.2. 1932 byl Okrašlovacím spolkem uspořádán přátelský večer v hotelu Heinz s výtěžkem asi 300 Kč. V dubnu byla obnovena “Stromková slavnost” a za účasti školní mládeže a dozoru učitelského sboru byly vysázeny pestré javory na Riegrově náměstí. Spolek též přispěl obnosem 200 Kč na komité o postavení Husova pomníku. Byl navázán osobní styk s “Klubem čes. turistů” a výsledkem bylo označení řady cest kolem Dobříše patřičnými tabulkami.

Na část roku 1933 se vedení Okrašlovacího spolku zavázalo pečovat o nově založený Husův park, který vznikl kolem nově postavené sochy Jana Husa:

  1. Byly poražené nemocny a nadpočetné stromy;
  2. Vykopán starý živý plot a nahrazen novým;
  3. Maskovány okolní zdí hustým smrkovým živým plotem;
  4. Upravena okolí zdí záhonem trávníku se skupinami keřů;
  5. Obstarány žulové obruby k pomníku a vysázeny okrasné květiny. 

Na odstranění starého porostu se několik soukromníků nabídlo, že ve vlastní režii tyto dřeviny odstraní a zaplatí za ně spolku částku 300 Kč. Do toho však vstoupilo město a vybídlo Okrašlovací spolek, aby celou úpravu vedl nadále ve vlastní režii. Vedení spolku požadovalo od města poskytnutí daru na zvelebení parku. Přesto spolek svých závazků dostál a výzdobu parku řádně dokončil. Okrašlovací spolek též vybízel městskou radu ,aby zakázala vykládání zboží na ulicích. To se však minulo účinkem. Též žádal aby byla odstraněna benzínová pumpa z Komenského náměstí, ale toho však nebylo docíleno.  V roce 1935 si Okrašlovací spolek vytyčil cíl nejvyšší, a to postavením pomníku k 85 narozeninám prezidenta osvoboditele T.G. Masaryka. Předseda Adolf Schart navrhl, aby byl památník postaven na bezejmenném náměstíčku před domem pana Karneta. Stavitel Horák s Fričem se nabídli, že zjistí podle regulačního plánu, jakou by mohl památník zabírat plochu, a připraví náčrtek nové silniční plochy. Po návrhu tajemníka Fica je přijato ,aby se spolek spojil se svazem okrašlovacích spolků” v Praze a požádal ho o radu. Podle návrhu pana Jareše bylo přijato, aby se náměstíčko pojmenovalo “Tyršovo”.  Při další schůzi bylo rozhodnuto, že nejdříve bude vysazena lípa a to 25.3. o 5 hodině. Kámen dodala ze svého lomu firma Rada a syn. První návrh památníku byl takovýto: “Velikost má býti 50 cm + 50cm + 1 m na výšku. Kámen bude na povrchu hrubý a na seseknuté ploše budou umístněná slova “85 let T.G.Masaryka 1935.” Nakonec byl vyroben z hrubě opracovaného žulového kamene, přičemž čelní strana byla vyhlazena. Památník byl ve srovnání se zadanými parametry větší. Nápis byl zachován. Cena kamene se ustálila na ceně 740 Kč. Před samotnou slavností byly objednány nové stromy .Dodala je firma “Walter a Chuchle”. Bylo to 16 jilmů, 8 hlohů, 12 akátů, 2 kulaté javory a jedna (slavnostní) lípa k památníku.   Samotná slavnost se konala 16. června 1935 o pouti. Městem prošel průvod s hudbou, prodávaly se odznaky, výtěžek byl použit na zaplacení kamene. Průvod doputoval až k pomníku padlých, kde dvě dívky v národních krojích položily kytici. Kapitán ve výslužbě Hollan pronesl řeč, připomněl činnost T.G. Masaryka za války, zdůraznil úctu a vděk národa československého svému Osvoboditeli a zdůraznil ,že Dobříš lípu a památník zachovají v úctě k  Masarykovu dílu i pro budoucí pokolení. Po projevu starosta Schart převzal pomník do péče města, ne však do jeho vlastnictví.  Dále bylo v r. 1936 navrhnuto aby byly po celém městě, kudy vedla Zlatá stezka , vyvěšeny tabulky. To bylo provedeno. Také se povedlo spolku prosadit v městské radě, aby každý pes nosil psí známku, aby se zabránilo volnému pobíhání psů po městě bez postihů majitelů. Během r. 1936 bylo vysázeno 10 lip, 12 akátů, 2 jehlanovité duby, kolem Masarykova pomníku keře a vysázen květinový záhon kolem Husova pomníku. Městská rada po dohodě s ředitelstvím velkostatku nechala upravit prostor u sádek a postarala se o květinovou výzdobu elektrických sloupů. Dále nechala zřídit betonové obrubníky kolem okrasných stromů na Riegrově náměstí a nechal uválet silnici vedoucí městem.

4. 2. 1937 se konal spolkový společenský večírek s čistým výnosem 289.50,-. Mezi dny 15. – 17. května připojil se spolek k výstavě stodruháků, která se konala v budově školy, výstavou výrobků z ostřižků kůže z domácího šití rukavic. Ukázala, co pěkného člověk dokáže z tak malých prostředků vyrobit. Výstavu navštívilo 800 osob. Okrašlovací spolek též nechal vyrobit obálky s informacemi o městě, ale prodalo se jich velmi málo. Koncem r. 1937 se podařilo umístit 5 nových laviček do městského parku u Husova pomníku. Dále nechal OS za asistence p. Beranové zhotovit u fotografa Šmejkala dvojmo fotografie z dobříšského kraje v ceně 506 Kč, a tabla vyrobená panem Plockem v ceně 98 Kč. První tablo mělo být umístěno v Praze, a to, podle přání jednatelů okrašlovacího spolku, na Wilsonově nádraží. Druhé mělo být umístěno v Příbrami, také na vlakovém nádraží. Nakonec však povolení nedostali. O jedno tablo se nakonec postaral klub turistů, který jej měl umístit ve Fenixu (Bohužel nevím, čemu se tak říkalo). S klubem turistů se také jednalo o vyhotovení informačních tabulek, které by označovaly, kudy vedla Zlatá stezka. Jejich řešení se však zdálo spolku drahé, a tak bylo ujednáno, že u p. Beldíka (smaltovna) nechají vyhotovit malé tabulky, na kterých mělo být napsáno “Zlatá stezka” Pro nedostatek peněz bylo od toho upuštěno. Okrašlovací spolek chtěl také docílit zřízení veřejných záchodků. I když se to z pohledu dnešního zdá jako jednoduchá záležitost , zřejmě tomu tak nebylo. Během let 1937 až 39 posílal spolek městské radě dotazy ohledně této problematiky ,ale vždy byly buď ignorovány a nebo jim bylo sděleno, že na to nezbývá prostředků. Také snaha o zřízení dětského hřiště se zdála jako neřešitelný problém. Sám předseda spolku starosta Shart informoval, že děti mají k dispozici školní hřiště a Husův park.  V r. 1938 se na Dobříši konal župní sokolský slet. Měly být vydány obrázkové letáky a natočen film. Vše však bylo z důvodu nedostatku peněz zrušeno. Slet se však konal. Okresní úřad též doporučil spolku vytvořit v Dobříši “Jubilejní háj” k dvaceti letům trvání Československa. K této akci rada města Dobříš poskytla pozemek na Větrníku a částku 850 Kč. Okresní úřad v Příbrami měl poskytnout sazenice. Během září a října r. 1938 však plán hájů sám zrušil a sazenice neposlal. Důvodem byly změny v politické situaci. Samotnou kapitolou je péče o budovu hradu Vargače. Okrašlovací spolek měl v plánu tuto budovu zrenovovat, ale z důvodu finanční náročnosti a nezájmu velkostatku, kterému budova patřila, z projektu sešlo. Přesto se jednatelé spolku snažili v tisku na tuto budovu upozornit Památkový úřad. Ten však o ni nejevil zájem. Spolek měl v plánu zpřístupnit cestu k hradu , otevřít nádvoří příchozím turistům a opatřit přístupovou cestu informační tabulí ,která by informovala návštěvníky o této památce. Velkostatek však přístup na nádvoří zamítl z důvodu nebezpečí úrazu, cestu také nechtěl opravit. Navíc cena informační tabule byla v r. 1938 nad finanční možnosti spolku . Proto byl tento projekt posunut o rok později. Během r. 1938 byly též osázeny okrasnými květinami zbylé obrubníky kolem stromů. Spolek se soustředil pouze na údržbu a obnovu již zasazených stromů. Podle hlášení samotného spolku “již nebylo místa, kam sázet”. 

Další valná hromada v r. 1939 měla být konána 17.3. ,ale z důvodu příchodů německých okupačních vojsk do Dobříše musela být zrušena. Nařízení okupační správy přikázalo v době od 8. hodiny večerní až do 8. hodiny ranní bez dovolení opouštět dům. Bylo též zakázáno veškeré shromažďování. Další schůze se tak konala až 26. dubna. Na ní bylo sděleno, že firma Morávek z Jičína potvrdila objednávku na 1500 sazenic na živý plot, jenž byl vysázen na hlav-ním náměstí. Vysázení stromů na Masarykově třídě (ulice Pražská) bylo zrušeno , protože město nezajistilo úpravu chodníků v této ulici. K 30.3. bylo novou vládou nařízena evidence všech spolků , a k 31.3. dostal spolek evidenční číslo 97. Spolek se snažil vzbudit u občanů zájem o výzdobu města vylepením 100 plakátů, propagujících květinovou výzdobu. Doporučil, aby se majitelé domů připojili k akci vysazováním květin v kolech pod stromy. V hotelu Heinz nechal pravidelně vyvěšovat měsíčník “Krásy našeho domova” a v kiosku před soudní budovou byly vystaveny fotografie s názvem “Krásy Dobříše a okolí” Ve funkci předsedy byl potvrzen opět Adolf Schart, starosta města. Během let 1940-42 se spolek věnoval převážně údržbě stávající zeleně a úklidu náměstí. Byl též navrženo několik úprav ulic ve směru od židovského hřbitova k vile MuDr. Prusíka. Během poslední valné hromady r.1941 je opět potvrzen v roli předsedy Adolf Scharta, jednatel Karel Sýkora, správce Břetislav Fica, pokladník Josef Černohorský a zapisovatel MuDr. Václav Víšek ,lékař. 28.5. 1942 je zatčen dosavadní předseda Okrašlovacího spolku a starosta města Adolf Schart za údajné neoprávněné ozbrojování Později je zatčena jeho manželka s dcerou. Po atentátu na Heydricha je i se svou rodinou popraven. Činnost všech dosavad-ních spolků je pozastavena. 16. října 1942 se koná poslední sraz spolku. Břetislav Fica, jenž pronáší poslední řeč za zavražděného předsedu vyjádřil naději, že spolek se znovu sejde až v osvobozené vlasti. Nařízením okresního úřadu v Příbrami z 5. dubna 1943 (č. jedn. 61.706/42) byli všichni členové výboru – až na jednatele – zvoleného na poslední valné hromadě, zbaveni svých funkcí, poněvadž byli členy organizací a spolku za německé okupace rozpuštěných. Okrašlovací spolek měl v té době značné jmění (5 517 Kč), a tak hrozilo spolku nebezpečí, že bude zabaveno Němci. Jednateli, který jako jediný mohl těmito penězi disponovat ,se podařilo za ochotné spolu pomocí místní četnické stanice sestavit nový výbor z lidí, proti kterým nebylo námitek, a tím se spolkové jmění zachránilo. Na poslední valné hromadě dne 24. dubna 1944 byli zvoleni tito funkcionáři: předseda Emil Morávek (hoteliér), místopředseda J. Ptasčinský (berní úředník) ,správce V. Brož (policejní komisař), jednatel K. Sýkora (obchodník), pokladníkem J. Bumba (obchodní vedoucí), zastupitelé: Jan Veber (státní úředník), Josef Kubát (obchodník), Alois Hanus (obchodní vedoucí), Josef Chlumecký (učitel), Josef Borovička (řídící učitel), František Krása ml. (statkář), V. Kropáč (poštmistr), J. Majer (klempíř a instalatér). Všichni z Dobříše. Činnost spolku však byla bedlivě sledována příslušnými úřady a všechny akce musely být předkládány ke schválení. Povedlo se umístit lavičky na křižovatce ulic Hostomické a Brodecké, dále několika drobnými pracemi zvelebit naše město, jako např. urovnání prostoru před domem p. Mattlacha . Je známo, že strážmistr Brož sám sbíral a svážel kameny ze “Stožce” k obložení záhonu. Tuto práci již však nikdo nevykonal. Upraveno a osázeno bylo místo kolem pomníku padlých v Fričových sadech, upraveno okolí pomníku mistra Jana Husa, do sadů pořízeny tabulky s upozorňující mládež, aby svévolně nepoškozovala sady. V revolučních dnech odstraňovali členové spolku staré nápisy z dob okupace a nahrazovali je původními. V předvečer manifestace 1. července 1945 byla na popud a intervenci členů spolku odstraněny veškeré nečistoty . Z úkrytu byl vyzvednut pamětní kámen T.G.M. a usazen na svoje místo na Tyršově náměstí, okolí bylo alespoň provizorně upraveno. První valná hromada se konala 22. srpna 1945. Předsedou byl znovu zvolen Emil Morávek a místopředsedou V. Brož. Navštívilo je i nové vedení všech spolků z Prahy a poděkovalo, že Okrašlovací spolek na Dobříši zahájil svoji činnost jako jeden z prvních v republice. Nové vedení též přislíbilo, že se bude všemocně snažit Dobříš nadále zvelebovat. Dále byl navržen zástupce okrašlovacího spolku ze Staré Hutě, aby oba spolky nadále úzce spolupracovaly. Dosavadní roční příspěvek činil 3 koruny a byl zvýšen na 5 korun. Do konce roku 1945 se opětovně počet členů zvýšil na 190. V roce 1946 byl novým předsedou zvolen Václav Černohorský. V tomto roce došlo na popud spolku k opravě a stavbě nového sloupu brány do Lipek u zámku, který byl za války Němci pobořen.

Činnost spolku přesto pozvolna upadala. Motivace, která zde byla před válkou, se již nevrátila. V druhé polovině roku 1947 se ještě Václav Rys pokouší činnost spolku vzkřísit, ale i tak do února 1948 se spolek již aktivně neprojeví. Po nástupu komunistů je pozvolna některých činnost dobrovolných spolků utlumována. Spolek se tedy po roce 1948 dostává do stejných těžkostí jako za německé okupace. Nové předsednictvo novým úřadům nevyhovuje a tak se činnost nedaří udržet. 7.9. 1949 je činnost OS na Dobříši ukončena Kniha zápisů o této době mlčí a jediné vodítko je pouze kniha účetní. Poslední zápis je ze 22.2. 1950. kdy byl zaplacen časopis “Krása našeho domova”. Od března 1950 je z nařízení pražské centrály veškerá činnost všech zbylých aktivit pozastavena jako ,spolku v likvidaci. Veškerý zbylý majetek, který činil částku 6355.30 Kč , “se kterým již nesmí býti nikterak nakládáno” byl převeden na účet banky v Praze. To, co se Němcům nepovedlo, komunisté uskutečnili.

Pamětní kámen T.G.M. na Tyršově náměstí vydržel vzdorovat komunistům až někdy do r. 1963., kdy z nařízení tehdejšího předsedy národního výboru byl přesunut z Tyršova náměstí na nové místo u evangelického kostelíka. Tam je dotažen po zemi v řetězech za nákladním autem. Nakonec však v důsledku negativního postoje stávajícího režimu k odkazu první republiky byl pamětní kámen raději osázen ze všech stran, aby sešel z očí. Lidem stačilo, že věděli, že tam stále je a čeká na lepší časy. Během jara 1968 byly keře částečně sestříhány, aby bylo na pomník opět vidět. V době normalizace se však nechal opět zarůst..

Období třetí

Bohužel po obnově tohoto spolku (1990) se nekonaly žádné akce, avšak nutno podotknout, že díky p. Petru Gašparovi se podařilo sepsat nové Stanovy spolku, pořídít z okresního archivu nutností ve vztahu historie tohoto spolku,  ale to bylo vše. Nikdo, mimo jeho osobu tak nevytvářel žádné aktivity, které by opět mohly zviditelnit jeho činnost tak, jak tomu bylo do r. 1939!  Až bylo v  zájmu (1993)  p. Pavla Bodora (ředitel zdejšího kulturního domu), že  pro nutnou potřebnost a tím i pomoc zdejšímu Kulturnímu  středisku v Dobříši snad již proto vyzval a  požádal  p. Mirka Procházku, aby coby známý organizátor z minulosti,   se  přičinil o nový rozkvět Okrašlovacího spolku města Dobříš. Proto  pak nastala doba, kdy po té  se mohly založit následující  odborné sekce. A tak se skutečně  mohla započala ta nová éra. Proro ta nutnost k založení již dříve zmíněných aktivit! : 

E k o l o g i c k á   sekce:   (určitě vhodná  nejen pro potřebu města, ale i pro řešení záležitostí občanů přes naše postavení, neb jsme byli zaregistrování jako občanské sdružení)

P a m á t k y   a   h i s t o r i e  ,  sloužící hlavně k obnovení různých památek, lidových zvyků, obyčejů a dalších možných podobností ( např.: Od  r. 1994 stále konáme „Setkávání s. Mikuláše. Rovněž v tomto duchu v dobrému vztahu v rodinách (od. r. 1995) konáme pravidelně  oslavu  „Svátek matek“....od. r. 1995 konáme pravidelně  oslavu  „Svátek matek“.)

O t á z k y   mládeže,  církví a protidrogové činnosti ( na účinnou protidrogovou činnost  n e m á m e  dosti potřebné množství  fin. prostředk. Také r. 1995 jsme zavedli , ve spolupráci s místní farností rozdávání Betlémského světla. (Škoda, že opět musím vzpomenout  na ty „posametovce“ - horlivce, když  si v té myšlence, cosi o lásce a míru, neuměli vzpomenou  na  dříve zakázané akce a to již od r. 1990, avšak o lásce a demokracii toho naopak měli plné …….. , takže k naší činnosti  jsme stvořili  také  sekci:

K u l t u r n í  a sportovní  …..protože   p. Mirek Procházka v této  kulturní činnosti možná má dosti zkušeností,  opíral se jeho zájem především v této oblasti a  jeho slovy  ještě  dodává: ……… snad   jedině komu musím poděkovat je tím zdejší  Městské kulturní středisko !  Našel jsem zde vždy pochopení ! Proto jsme se hned zpočátku znovuobnovení tohoto spolku snažili  i o vylepšující stav nejen jevištěm ale i dalšího zařízení, které je v této budově . Nu a právě zde osobnost tehdejšího pana ředitele Pavla Bodora  vždy byla nakloněna k našemu spolku. A ne jináč to bylo ia je až do současných dnů ze strany jeho nástupkyně pí mgr. Jindřišce Kastnerové . Prostě když je snaha, je zájem a je to vidět a cítit i od těch dalších, kteří se k nám řadí a tím se s námi podílí  na činnosti tohoto Okrašlovacího spolku.         Kéž by tomuto zdejšímu kulturnímu středisku se dostalo ocenění , jako je třeba ocenit co dokáží pro tento spolek činit tři obyčejní lidé, byť z  celého (prozatím) 28 členného  spolku.

****************************************************************************************************************************

.... protože  koncem roku 2009 a hlavně po článku ve zdejších Dobříšských Listech, bylo  zdejší veřejnosti sděleno pí Schmidtovou, že se narodila již další "zdravá vlna", pak  Mirek Procházka se odchýlil od své dosavadní aktivity upustil od té aktivity a vůbec posléze všeho toho, co pro tento spolek činil. Ale také i proto, že stávající předseda spolku ani nic proti "nově stávající zdravé vlně" nic neměl, opustuil jej tak, coby "nemocný"  !

2010

Mirek Procházka odchází z org. jakýchkoliv pořadů a přenechává tuto činnost nastupující generaci, jež v článku ve zdejších „Dobříšských Listech“ označila nové vedení za novou nadcházející zdravou vlnu (zřejmě oproti té současné- nezdravé!?!)

2013

Po skromné (myšleno účastí) Valné hromadě a pak také na základě rozesílaných sdělení mnohým členům o jejich setrvání pro další činnost ve spolku , ještě vyjádření Mirka Procházky:

 …..snad hlavně proto, že se dostalo mnohým členům a to dokonce i těm zakládajícím, jež vložili svými dary (mnohdy i v tisícových částkách) umožnit smysl tohoto spolku, ale také proto, že i u mne nastalo tzv. „otrávení“ chutě k pokračování tohoto spolku, pak to nazvu obdobím čtvrtým !     Možná již proto, že ponechám těm „zdravějším“ ( jak bylo uvedeno v Dobříšských Listech 17.6.2009) na to, aby sdělili veřejnosti a to právě tou svou zdravou aktivitou, pro nadcházející dobu. Prozatím od roku 2010 sleduji úpadek, opomíjení mnoha akcí, které spolek uměl veřejnosti předkládat, ale naopak tento spolek se počal rozpadat! Co uměli však bravurně , tak to je jen schůzovní činnost především a nezapomínat na své „nutně“ vynakládané částky v podobě občerstvení, když už uměli jenom zahrát seniorům, což byl i toto původně můj projekt před mnoha lety započatý, ale i s předkládáním různých kabaretních scének, společenských soutěží apod. Také ve svém rozpočtu neopomněli odměnit za vedení účtu, když to člen za pokladnictví tohoto nesvedl a „muselo se“ (?) prý požádat cizí osoby, což před lety a možná ještě s větší pečlivostí a bez odměny, takto prováděla pí Kataryna Töröková . Takže nejen Tobě, milá Kateřino, ale i Evičce Jarolímkové, Aničce Pytlíkové, Zdeňce Valentové, Nadě Matějkové, Pavlu Bodorovi a mnohým dalším a to i s pozdravy tam nahoru…., chci takto poděkovat (a to namísto zmiňovaných dopisů) za to vše, co jste pro Okrašlovací spolek města Dobříše vykonali, uměli finančně podpořit a věnovat i mnoha a mnoha hodin ještě navíc, aby tento spolek splňoval svoji společenskou funkci. Mnozí by se od Vás mohli učit a ne se netaktně ptát, zda chcete ještě ve spolu být…. Možná toho vědí více jak vy, nebo vědí….., ale to pak znají a vědí zcela určitě ! Nechte budoucnost promluvit a co oni dokáží a o tom, co jsme dokázali my, tak o tom všem se mohou přesvědčit i ve zdejším dobříšském muzejním depozitáři – archivu, kde je uložena i Kronika, kterou prý tato „nová vlna“   již zřejmě nepotřebuje . Avšak raději ji přece jen zanechám tam, kde jsem začínal a to v šatně Kulturního domu, kde ve zdech je psáno kdo a jak mne možná potřebuje!
Díky Vám ! Mirek  Procházka

.................... takže přece jen pro archivní dokumentaci toto vše ato za svoji dlouholetou činnost nazývým jako:

Období čtvrté

...možná, že toto období bylo vyvoláno článkem zveřejněným ve zdejších Dobříšských Listech ( 21. 7. 2009), když  článek zdůraznil, že nastává příchod nově nastávající zdravé vlny, která tím Pochopitelně, že přinese tomuto spolku zdravějšího uplatnění. Pochopitelně, že oproti zdravé je to druhé nemocné ! Nu a protože ani stávající předseda spolku nijak neprojevil (snad pro literární jeho zaneprázdnění) urovnání toho, co se ve spolku by mělo konat, pak Mirek Procházka usoudil, že jako dosavadní aktivista se stal tím nemocným . Byť se však v minulosti spolku snažil o jeho zviditelnění a tím hlavně uplatnění, stal se spolku zřejmě „nemocným“ .,…!?!     Děkuji Ti předsedo  !   Mirek Procházka

 

TAK JIŽ PROTO VYZÝVÁM VÁS VŠECHNY OSTATNÍ, ABYSTE SE VÍCE  ZAHLEDĚLI DO MINULOSTI TOHOTO SPOLKU  (1991-2009), KDO VLASTNĚ  TEN SPOLEK ORGANIZOVAL, KDO NĚCO KONAL,      KDO TEN SPOLEK PŘÍMO HÝČKAL......, ALE TAKÉ PAK PO ROCE 2010  POSUĎTE, KDO BYL TOU      "ZDRAVOU VLNOU" , JAK SE ŘEŠILY MNOHÉ  FINANČNÍ ZÁLEŽITOSTI,  KDOŽ NAOPAK TEN SPOLEK ROZVRTÁVAL ....?  , JENOM SE VÍCE  SCHŮZOVALO, COŽ PAK VEDLO K MNOHA ČLÁNKŮM  V TOMTO OBDOBÍ  V DOBŘÍŠSKÝCH LISTECH  ! ZJISTIT !  TAKŽE MOMENTÁLNĚ TENTO SPOLEK JE VLASTNÉ SPOLKEM POUZE   SCHŮZUJÍCÍM !.........................., ale i tak s mým odchodem  "aktivitou" do tzv. prozatímní nečinnosti však cítím poděkovat! A tak  děkuji především Tobě: Pavle Bodore, ale také všem Vám, Evo Jarolímková, Naďo Matějková, Zdeňko Valentová, Kataríno Tőrőková, Aničko Pytlíková, Jindřiško Kastnerová, Stando Vacku, Stando Holobrado, Martine Zajíčku, …. promiňte, že zákonitě i zřejmě  na někoho zapomenu, ale chtěl bych poděkovat všem těm, kdož mi byli nápomocni, n i k d y nemohli být ani haléřem odměněny ! (spíše peníze sami vkládali)  Děkuji Vám především, že jste byli vždy nápomocni a nechat si pak „poradit“ ,jak  a co by se mělo konat jako ta „zdravá vlna“ , ale bez finančního  ocenění…….

 

Takže a h o j   a vzpomeňme si na sebe a hlavně přejme této zemi, tomuto národu   a tím právě tomu Okrašlovacímu spolku, aby nebyl ohyzdným spolkem a byl vždy vlasteneckým, který by pak ani nemusel mít zapotřebí přebírat to, co může nalézat v okolních cizích zemí a je to také v  knize spisovatele p. Pluhaře je již v samotném názvu dodáno nadpisem:                    „ OPUSTÍŠ – LI   MNE ZHYNEŠ !“