Cena Ludvíka Kopáčka
Bylo skutečně dlouho v myšlence Mirka Procházky, aby se Rada města Dobříše už konečně zamyslela nad potřebným oceněním těch občanů, kteří při svém vřelém vztahu k městu se zapojují do různých činností a to navíc ve svém volném čase. O to je to tím více cenějším, když takováto jejich aktivita není v souběhu s jejich zaměstnáním! Prostě dokáží městu býti nápomoci a tím ku prospěchu občanstva . Již proto tuto myšlenku písemně zaslal Mirek Procházka za tento spolek a to přímo adresovanou starostovi města mgr. Jaroslavu Melšovi. Protože návrh nevzešel z nikoho od členů Rady města, nemohla pak být tato Cena Ludvíka Kopáčka udělována a tak, zřejmě jejich návrhem, prošlo konečné rozhodnutí : u d í l e t: Cenu města Dobříše! No , prosím nic proti tomu, ale opět to byl tento Okrašlovací spolek, který upozornili na tu skutečnost, že město Dobříš asi má (?) dosud cosi nedořešeného. Je také na pováženou ta okolnost, že se může oceňovat také ten občan, který s touto „cenou“ za vstřícnost může se dopracovat díky svým úspěchům ze zaměstnání, za což je ale také již byl odměňován mzdou a tím to mohlo být dokonce jeho povinností činit dobré ! A také když jde o to „čestné uznání“, tak když byl čestným občanem v minulosti (a to plným právem) jmenován tehdejším za prvého prezidenta Československé republiky T. G. Masaryk, Pak je ale pro naše město přímo paradoxem (?), že z druhé strany (z padesátých let min. století) proti němu je také čestným občanem sám soudruh Klement Gottwald ......(?!?), protož jako tomu bylo i v druhých městech, tak zde v Dobříši se tomuto rozhodnutí nedostalo účinku!?! To pak by ( leckterým (?!?)) ze současných „čestných občanů“ bylo stydno, kdyby vedle ocenění čestného občanství, si měli také (pomyslně) potřást s rukou Klementa Gottwalda......!?!
A to byl proto ten hlavní důvod, proč přece jen Okrašlovací spolek města Dobříše počal vyhlašovat tuto cenu ! Díky dovednosti rukou p. Josefa Tichého, který z hlíny vytvořil dům p. Ludvíka Kopáčka a také díky org. schopnostem Mirka Procházky se počala tato cena udělovat vždy při konání veřejné valné hromady našeho spolku. Prvé udělování In memoriam proběhlo 22. února 2008, ale určitě nebude na škodu, když si budete moci kdo to vlastně byl:
Ludvík Kopáček (1870 – 1948)
Narodil se v Dobříši 10. října 1870 jako člen váženého rodu Kopáčků. Jeho členové vykonávali významné společenské funkce. Nejslavnější z nich byl Jan Kopáček, primátor města Dobříše v letech 1785 – 1816. Ludvík Kopáček vystudoval gymnázium v Příbrami a právnická studia absolvoval ve Vídni a v Praze, kde byl žákem historika dr. A. Rezka. Několik let po návratu ze školy byl zvolen do funkce městského tajemníka v Dobříši a od roku 1902 se stal tajemníkem dobříšského okresu. Tu vykonával až do roku 1928, kdy odešel do výslužby s titulem vrchního okresního rady. Poté se mohl naplno věnovat své vášní pro historii okresu dobříšského. Ludvík Kopáček celý svůj dlouhý život věnoval historii. Byl badatelsky i literárně činný přes 50 let. Je autorem značného počtu spisů, historických článků, studií a pojednání. Netýká se to jen dějin našeho města, ale i dějin obcí okresu dobříšského. Napsal i několik dramatických her a pohádek: například “Jarní pohádka lesa” “O medovém srdíčku” a “Pod hrádkem dobříšským”. Jeho poctivá a cílevědomá badatelská práce byla uznávána i na vyšších místech. Ludvík Kopáček byl jmenován čestným členem naší tehdy nejvyšší kulturní instituce České akademie věd a umění. Pracoval řadu let jako jednatel její archeologické sekce. Ovládal latinu , hovořil plynně německy a částečně i francouzsky. Díky tomu mu bádání ve starých spisech nedělalo potíže. Vykonával též práci pro městský úřad , týkající se historie města, znaku nebo práv. Dotazy jím byly vždy řádně zodpovězeny . Byl výtečným malířem a své rukopisy, zvláště kroniku svého rodu, opatřil nádhernými malbami. Za své nejzdařilejší dílo považoval “Dobříšská privilégia”. K jeho tak čilé a záslužné práci přispívala nemalou měrou jeho žena Olga Kopáčková, která mu zaručovala klidnou domácí pohodu, aby se mohl nerušeně věnovat své práci. Díky zhoršující se nemoci již mnoho let před smrtí neopouštěl svůj byt, ale přesto byl nadále velmi literárně činný. Kontakt se světem neztrácel díky svým přátelům, kteří jej navštěvovali. Poslední jeho spis “Z pamětí nejstaršího rodu Novoknínského” dokončil v listopadu roku 1947 a věnoval jej své ženě, jako poslednímu členu starobylého mlynářského rodu Strnadů Novoknínských. Články, které připravil pro příbramský časopis Od stříbrných hor, však vycházely ještě rok po jeho smrti. Někdy počátkem měsíce února 1948 musel pan rada díky zhoršujícímu se zdravotnímu stavu ulehnout. Ještě stále věřil, že se jeho zdravotní stav zlepší a podaří se mu dokončit práci o staviteli, stavbě a výzdobě chrámu sv. Josefa v Obořišti. To mu už čas nedovolil. Pan rada Ludvík Kopáček skonal v neděli dne 22. února 1948
